církevleadershipnezařazenéosobní rozvoj

Klíčové vlastnosti vedoucího: Odvaha

Autor: Jakub Limr, 3/2016

Pokud se má jakákoli služba či církev rozvíjet, musí se měnit. Ale organizace, stejně jako lidé změnám vzdorují. Lidé naprosto přirozeně hledají pocit stability. Změna jim ho krade. Víte jaké je – často podvědomé – motto umírající církve? Posledních 5 slov církve zní: Takhle se to vždycky dělalo nebo Takhle se to nikdy nedělalo.

VEDOUCÍ JE OCHOTNÝ ZAPLATIT CENU. To ho odlišuje od zbytku „zástupu“. Mnoho lidí mluví o potřebě změny. Šeptají si o tom v předsálí církevních budov, stěžují si doma manželce, že by někdo měl něco udělat. Ale skutek utek. Vedoucí je natolik odvážný, že jako první vykročí novým směrem. On je ten někdo, kdo vysloví nahlas, co se konkrétně udělá. Jedním z úkolů vedoucího je vést lidi na nová, často dosud neprobádaná území.

ODSUD TAM je oblíbená fráze jednoho z nejvlivnějších církevních leaderů současnosti Billa Hybelse z americké Willow Creek Community Church (http://willowcreek.org). Vedoucí kreslí vizi budoucnosti: „Teď jsme tady, ale s Boží milostí, když spojíme síly, když něco obětujeme, když na tom budeme pracovat a vytrváme, tak se jednoho dne dostaneme tam.“ Načež popíše jakousi „zemi zaslíbenou“, ke které tým/mládež/církev směřují. Budoucnost může mít podobu založení nové místní církve, charitativního střediska, zasažení místní komunity evangeliem konkrétním způsobem, vytvoření nových týmů a služeb, atd. atd. Billa Hybelse jsem zažil naživo dvakrát. Při jedné příležitosti zmínil, v čem vedoucí na cestě odsud-tam často chybují: „Skoro každý začíná tím, jak nádherný život nás tam čeká. Problém je, že lidem se líbí tady. Prvním krokem musí být zdůraznit, jak je to tady hrozné; že tady už se to nedá vydržet.

NEFUNGUJÍCÍ KLIMATIZACE. I takovou úsměvnou podobu může mít, když vedoucí začíná tím, že to tady zoškliví. Mozaika, v níž mám svůj duchovní domov, díky Bohu v posledních letech vyrostla a tak tak se v neděli vejdeme do stávajících prostor. Když jsme poprvé nahlas vyslovili myšlenku, že je potřeba se přestěhovat, lidé brblali: „Nám se tady líbí.“ Nestačilo jim, když tým vedoucích líčil, o kolik lidí víc budeme moct zasáhnout evangeliem, že budeme pro Hradec daleko užitečnější atp. Tak jsme využili každou příležitost podtrhnout, že tady už se to nedá vydržet. V sále není k hnutí – vidíte, ani vy, ani vaši přátelé si nemáte kam sednout. V létě se v přehřáté místnosti nedalo pořádně dýchat – vidíte, nefunguje klimatizace… Pak lidé s daleko větším zaujetím naslouchali našemu popisu, co nás čeká tam.

ODVAHA NENÍ ABSENCE STRACHU. Zveme-li lidi k následování odsud tam, nejenže jim ukazujeme do míst, kde nikdy nebyli; často je zveme do míst, kde jsme nikdy nebyli ani my sami. A to jsou nervy! Jak ale poznamenává Andy Stanley z americké North Point Community Church (http://northpoint.org): „Vedoucí, který se odmítá hnout z místa, dokud se nezbaví strachu, se nikdy nepohne.“ A pokud neudělá první odvážný krok leader, jak může čekat, že odsud tam vykročí lidé, které mu Bůh svěřil?

VZÍT ZA KLIKU. Před několika lety přišel Patrik Soukup, jeden z vedoucích Mozaiky, s nápadem udělat schránkovou kampaň na sídlišti, v jehož srdci máme nedělní shromáždění. Měli jsme strach to zkusit, ale zároveň jsme měli za to, že je to od Boha. Cílem kampaně bylo dát o Mozaice vědět. Neslibovali jsme výsledek typu „tolik a tolik nových lidí určitě přijde, tak dejte do sbírky, pomozte lepit obálky a roznášejte je po sídlišti.“ Přesto zapojení lidí do příprav bylo fenomenální. Na kampaň navazovala Mozaika Open Air, minifestival mezi paneláky. Oproti předchozím letům se účast zvedla asi o 200 návštěvníků. S napětím jsme očekávali, kolik nových lidí přijde po kampani v neděli na shromáždění. A výsledek? Nepřišel vůbec nikdo. Možná byste řekli, že v Mozaice zavládlo zklamání. Ale jednak jsme nově příchozí neslibovali, ale co bylo důležitější, lidé v Mozaice nabyli odvahu: každý z nás má co dát v oblasti evangelizace. A tak začali zvát na shromáždění své přátele a příbuzné a vymýšlet další způsoby, jak šířit dobrou zprávu o Ježíši. A výsledek? Například minulý rok jsme v Mozaice pokřtili 13 lidí. V křesťanských kruzích se někdy vymlouváme na „zavřené dveře“. Vedoucí nedá na první dojem a – možná s tlukoucím srdcem – zkusí vzít za kliku. Zavřeno? No a! Vedoucímu stačí, že je odemčeno. Otevřít dveře a pozvat ostatní odsud tam je jeho parketa!

HLOUBĚJI DO SRDCE

  • Jaký je tvůj největší strach?
  • Jaký je tvůj největší sen?

Nedovol svému strachu, aby zabil tvůj sen!

HLOUBĚJI DO BIBLE

  • Přečti si 1. Samuelovu 17,1-52.
  • Pokus se v textu vystopovat 5 posledních slov církve (Takhle se to vždycky dělalo, respektive Takhle se to nikdy nedělalo) v myšlení Izraelců, Davidových bratrů a krále Saula.
  • Jaké ovoce přinesla Davidova odvaha? (Odpověď najdeš ve verších 51 a 52.)

Článek je volně inspirovaný knihou Andyho Stanleyho „Next Generation Leader: 5 Essentials for Those Who Will Shape the Future“, Multnomah Books, Colorado Springs, Colorado, USA, 2011. Kindle verze na http://amzn.to/1Rpzjic.